Elaphe

Dlouhá odmka. Noty pro činely. Jednou za rok jeden takt.

To je tak když člověk chodí s někým komu nestojí penis. Ale nikdy víc! Přátelé, kteří stále ještě občas zavítáte, dnes se mi stalo něco tak neuvěřitelného, že to nemůžu nenapsat. Ale popořádku. Chronologicky. Zmateně. Klasika.

Souložíte – pět vteřin a potom klesne. Vteřinu a pak nic. Takové frustrující zážitky. Těm je konec. Vždycky je otázka, jestli je ve vztahu důležitější vzájemné porozumění, nebo sex. A chvíli se dá žít sez sexu. A potom... potom přijde taková ta malá myšička a šeptá do uška věty jako "a co když...." "a co kdyby..". A pak přijde ta osudná neděle a já těm šeptáním podlehnu a jdu. Mezi cizí  lidi hrát hazard. A vůbec nejde o to, vyhrát, v hazardu jde vždycky jenom o to, prohrát a k něčemu sám sebe zavázat. Ta touha donucení k tomu dělat věci, které by si jinak člověk nezdůvodnil nebo nedovolil. Hra.

Dvacet pět lidí, z toho přibližně polovina mužů. Vysoký blonďák, který má evidentně problémy s egem a navíc hrozně hlasitě mla nepřirozeně mluví. Malý upocený kudrnáč, který se chová jako kdyby vylezl z popelnice. Jeden černovlasý voyer, který pozoruje a nezapojuje se. Tlustý škaredý děda se skobovitým nosem nalívá víno zdarma. Vyšší plešatý pán, co viditelně hledá už fakt dlouho.  Jedna pěkná matematička v minisukni, oblé rýhy zadečku se rýsují pod posledním volánkem. A potom jdu na záchod a narazím na nejkrásnějšího týpka, co jsem za poslední rok viděla. Černé vlasy, polodlouhé, zelenomodré oči, svítící nadšením a pokušením, malé strniště, tak akorát velké, aby co nejpříjemněji škrábalo a zároveň vypadalo nádherně decentně. Oberu ho o všechny peníze. Stejně jako ostatní. Večer se chýlí ke konci a všechny postavičky pomalu směřují směrem k domovu, zavázány a pokořeny podle jejich vlastních tužeb. Dostane možnost volby a je nucen se zavázat k tomu, že půjdeme do zoo. Někdy. Posléze.

Nepodstatné detaily vynechám. Stejně jako návštěvu zoo. Lachtan je starý a bobry přemístili o pavilon výše. Psouni spí zimním spánkem a jaguarundi jsou k pomilování. Rys si nenechá přes plot ukradnout večeři a supovi ryby málo smrdí.

Divadlo. V+W. Víno. Jazz kavárna. Bílé. Hazard....

11pm, sama doma, postel, relax, večeře. Zvoní telefon. Resty z hazardu. Okamžitě. Vstávat. Za deset minut sraz.

Potkáme se u řeky. Je zima a čeká nás dvouhodinová cesta pěšky. Procházíme industriálním prostředím rozpadlých továren, potrubí, železničních cest a nepoužívaných mostů obrostlých mechem. Povídáme si o japoncích. Na růžově osvícené věži kostela odbíjí půlnoc a zcela opilí a dezorientovaní lidé se motají ven z nočních autobusů. Nechápu je. K tomu aby člověk dělal neuvěřitelné věci, nemusí mít v sobě ani kapku alkoholu.

Přijdeme ke dveřím s nápisem Plynová kotelna. Otevře dveře a výhled do nejmenšího tropického pralesa, který snad v téhle čtvrti existuje. Další hodinu strávíme hledáním baziliška, který se někam zatoulal a já si mezitím hraju s desetikilovou krajtou, která se zarputile snaží zamotat a svázat mi nohy. Bazilišek nalezen, přichází čas na resty. Přichází masáž nohou. Resty splněny. Přichází masáž hýždí. jen tak. Spousta eukalyptového jemně pálícího oleje a božská Ella pěje své nesmrtelné balady. Čas se někam ztratil a veškerá mysl taktéž. Hrajeme hru zeptej se na tři otázky a potom tři zodpověz. V co věříš. Jaký byl tvůj první sex, jedním slovem. Co si myslíš, že umíš opravdu dobře? Jeho otázky nejsou náhodné. Jeho odpovědi stojí za nic. Což je dobře, kdo se moc ptá, moc se dozví. Masáž pokračuje do netušených partií zad a krku. Eukalyptus jemně štípe do očí. Lopatky je třeba namasírovat i z druhé strany. Prostě tam jen tak vnímáme, já nahá, on oblečen.

A potom...kdo ví jak to bylo potom. Další průběh večera se slívá v jednu velikou spleť očí, rukou, vlasů, olejů, rtů, slov, kůže, uší, jazyků, penisů. Slov vřelých a něžných, očí rozmazaných a roztoužených, vlasů mokrých a hebkých, olejů eukalyptových, jemně pálících. Rukou něžných i hrubých, zubů....óóó, těch úžasných zubů!

Osm ráno, Praha hlavní nádraží, vystupovat. Nula hodin spánku, objetí, polibek a každý na opačnou tramvaj. Co bude dál?

Přijdu do hlavní místnosti a rozhlédnu se okolo, některé známé tváře, jiné zcela cizí . . . vzadu uvidím kámoše saxofonistu a vedle něj – praští mě přes oči. Takový ženský typ člověka, takové zářivé oči, takové jemné dlouhé vlasy, takové zářivé oči. řeknu si že s tím člověkem se musím seznámit a cestou k učebně ho potkám jak táhne klávesy. Usmějeme se na sebe a příštích pár hodin se zavřeme každý do jiné učebny šrotit stupnice, septakordy a různé jazzové píčoviny. Přijde večer a jam v hlavní hospodě, vidím ho jak stojí uprostřed před pódiem a popíjí kofolu..je tam hrozné vedro, jdeme ven a venku u okna..stojí a hledí do dálky. Přijde nějaký oplzlý týpek a otravuje mě svými kecy o psech,využiju toho a odcouvám za ním. Plácnu nějakou první větu a on odpoví něco ohudbě, něco v tom smyslu, že když člověk poslouchá úžasnou melodii, vznikne mezi ním a tou melodií taková chemická reakce..podíváme se na sebe a oběma nám došlo, že ta chemická reakce právě probíhá, mezi mojí melodií a jeho harmonickým doprovodem. Bla bla bla kecy kecy pár hodin jamu pár vín a panáků. O půlnoci je zavíračka, parta asi třiceti lidí se odebírá směrem k intru a kdosi vymyslí že uděláme ještě párty u řeky. Jde napřed a když se odpojujeme a směřujeme k řece, je už drahný kousek před námi, na druhé straně obrovské silnice. Otáčí se, zastavuje se a hledí jak odcházíme v dáli úplně jiným směrem, kývnu na něj přes tu vzdálenost několika desítek metrů a ve tmě – snad to kývnutí viděl, nebo se rozhodl sám? Opouští svoji skupinku, přechází zpátky a přichází až k řece. bla bla bla kecy kecy močení do bečvy, jak slepice na hřadu v kurníku. malý jointík. krysa. tataku kešup? tvaset pjet. pětikilo v brance. odradím basačku,mizí v dáli se saxofonisty. luxus. půlnoční bečva jako pomalu se vinoucí proud horké čokolády, líně a majestátně. odcházíme na pokoj, bla bla kecy kecy, ten pohled z okna na urbanizační část města...............nezapomenutelný! jeho ruce na prsou a dech, teplý zrychlený dech za krkem. Myslela jsem že ho můžu políbit,ale odsunul se a vzniklo z toho objetí. A pak ještě jedno. A ještě jedno. Nemůžu odejít, ohlížím se, a ještě jednou, a ještě jednou. Mizím za schody. Stojí tam pořád, ve dveřích a hledí, netuším jak to vlastně myslel a netuším co se vlastně stalo. Bla bla kecy kecy, ráno, kocovina, bezpražec, stupnice, poledne, pizza, jazzík, rozklady septakordů, večer, jeho zářivé oči, opět, tam dole před pódiem. Bla bla kecy kecy další den. všechny ty večery u něj na pokoji debaty o hudbě, o lásce k hudbě, o hudbě, o lásce k hudbě, další večer, další ráno, pár doteků, pár pohledů spousta debat o transsexuálech, lesbách, urbanizaci města, hudbě, lásce k hudbě, hudbě, lásce k hudbě. bla bla kecy kecy, dalších spousta hodin hraní a spousta hodin teorie, a válíme se spolu na posteli a lechtáme se, jedna a půl hodiny spánku. takové nakopnutí a vidím jeho obličej pořád před sebou, jako živý, s tím výrazem očí, a jeho hlas, barva hlasu, taková kulatá se špinavějšími výškami, v basech zvýrazněné sudé vyšší harmonické, zní jako pololubovka na krkovém snímači a když přechází hlasem při řeči do vyšších poloh, chytí jeho hlas takový nádech telecastera na kobylkáči při hodně okouřených lampách. Vidím ten výraz, ten obličej kamkoli se podívám. A cítím něco..co je bolestivé, úžasné, sladké, kulaté a táhne se to jako želatina. Bože, je to tu zase, nedokážu se věnovat čtrnáct hodin denně hraní na kytaru, každou druhou hodinu začnu přemýšlet a snít, nemůžu se soustředit, prasím všechny tenze, blbě čumím do rohu s úsměvem na tváři a nevnímám.. já a blíženci. neverendingstory.

Každopádně, povedlo se mi teď poprvé v životě při improvizaci něco neuvěřitelného, chytila jsem motiv a rozvíjela ho a najednou jsem se vysrala na všechny rozumové vedení hlasů a přemýšlení a vzala ten motiv, zažrala se do něj emocionálně a vypálila brutálně dlouhýho motivickýho hada, žádnej naučenej lick, ale normálně na místě vymyšlenýho stupnicovýho hada, neuvěřitelně rychlýho a přitom melodickýho. A koukala jsem se na něj rozumově jakokdyby zvrchu a žasla, nechápala, jak můžu něco takového vymyslet a zahrát. Hudba je úžasná.

a jak dál?

čím víc se snažím a píšu a zvu ho někam a přeju dobrou noc a všechno, tím víc na to sere, aby mi odpovídal nebo se mnou někam šel.

vypínám mobil, ruším icq, blokuju maila, poserte se třeba všichni, ale minimálně týden o mě neuslyšíte a já na ty debilní zprávy od vás stejně zvysoka seru. Buď a nebo .. a na víc prostě nemám nervy.

Je mi smutno

smutno je mi

já jsem debil

on je debil

všude ticho,žádný hraní

nechci být už s jiným ani

ženou ani mužem

ani mladším ani starším

ani pěkným ani miláčkem žen

chci se zase tulit s mým krásným zvukařem

o lásce, sexu, muzice a totálním bordelu v hlavě...

nejlepší sex v životě!

tak, to je to co jsem vám chtěla říct. Nejlepšííííí:DDD "když všechny ty tři druhy se spojí do jednoho"

úplně, úplně úplně, úplně, hotovo

čtvrt hodiny spánku, ale komu by to vadilo, spaní je pro mimina

z něčeho jsem se tu ještě chtěla vyblít,ale nevím z čeho..že láska vzniká ze sexu a ne sex z lásky?ne,to jsem říct nechtěla..že je rozdíl mezi otevřeností do určitého bodu a mezi otevřeností hotovo?Ne,to taky ne.Že přílišná ohleduplnost kazí erotičnost v sexu?Jo,to jsem říct chtěla,mimojiné taky...že se člověk nemůže dát zcela pro druhýho,protože je tam pak nepoměr v tom že si to užívá jinak než-ale zároveň se musí dát..sakra,nic nechápu,nic nechápu. Mám pocit že se s mým tělem děje něco úžasnýho,jakoby začalo vnímat úplně jiné dimenze,a to co se dříve projevovalo pulzujícím brněním konečků prstů na rukou a dlaních teď prostupuje celým tělem...konečně jsem našla tak úžasnou souhru,souznění,plovoucí souznění (confluent lovemaking) , tak plovoucí všechno.. sakra, bojím se že už to nikdy nezažiju, že to zmizí a příště zažiju zase jenom to staré známé

Jak se to stalo?Když já vůbec nevím..seděla jsem v hospodě,jako obykle,kolem něj houf jeho kamarádek, šťourám se v nose nudou, mám vodejít?vopruz,votrava,jako vždycky,potká jednu bývalou, ta s ním laškuje a cuchá mu vlasy, to už je trochu moc,seru na to a jdu domů,nakonec ještě chvíli sedím,poslední kámoška vodchází, dávají si pusu na tvář, to by si mohli odpustit,pak si vzpomenu,jak se občas chovám já, a virtuálně si jednu lisknu (on nesedí bývalé na klíně,nechlastají šestýho panáka a nevykládají si o tom, proč spolu vlastně nikdy nespali a detailně si nepopisují jak to mohlo být pěkný a úžasný,pak nejdou kalit na špilas šampáňo své současné nechávajíc napospas v hospodě a nepotácí se v pět ráno šalinou domů téměř po čtyřech-naštěstí teda každej k sobě domů),pak hodinová procházka k němu domů,kecáme o kravinách,taky o tom jak sex za pětiletý vztah zevšední protože jako sice dobrý,ale už víš co od toho druhýho můžeš čekat (k tomu jaksi nemůžu nic dodat) a jak se lidi mění s věkem a jestli se mění plus mínus všichni stejně věkem nebo naopak každý úplně jinak (neřešitelná otázka) a pak vtipy o muzikantech a kecy o kytarách pak dojdeme k němu a vyžeru mu chleba a sýr a dostanu málem sprda za to, že tam toho sýru mám málo a že nic nežeru:D a smrdí mu nohy, no fuj, jde si je umejt .. a pak bych šla nejradši spát, vůbec nic se mi nechce, a .. že by to bylo v tom dělat v každé chvíli to, co nejvíc chceš, myslím tím fyzicky, vypnout mozek do zcela všech podrobností naprosto úplně, poslouchat svoje tělo a ne se jej snažit podřídit a ovládat, jak jsme /jsem/ zvyklí v běžných chvílích?Možná je to tím jak jsem nemocná, trávím všechen čas při jakékoliv činnosti pozorováním a posloucháním těla, jestli mu něco nechybí a co mu chybí a řídím se podle toho naprosto..možná je to tou šílenopu dietou, žrát týden tmavý pečivo, olivovej volej a zeleninu by složilo i slona....................co to tu plácám za nesmysly.Dneska jsem se měla jít seznamovat s holkama,ale kašlu na to.Ještě chvíli si po tomhle zážitku budu hrát na naprosto vyhraněnou heterosexuálku.Proč ne, času mám spoustu.A přijde mi, že se kolem mě posledních několik týdnů všechno hrozně mění, přijde mi že svět kolem mě se zbláznil,chová se úplně jinak,všechno je jinak než bylo, všechno se chová a dělá jinak, všechno je úplně naruby.A možná se jenom měním já a svět okolo zůstává a stává se pro mě čím dál nepochopitelnějším a vzdálenějším...

Ne, konec kravinek. Právě jsem překopala pokoj na jednu z nejluxusnějších čajoven:) (oranžová zeď, úžasnej měkkej krémovej koberec s čínským znakem, všechny nepotřebný knížky (asi 300ks-jsem byla koukám hroznej knihomol) svézt do antikvoše, kompletní úklid (víkend v prdeli) a už mi zbývá jenom hodit osmáčkům do klece něco míň bordelózního než piliny (na ten novej koberec mi to házet sakra nemůžou), sehnat pár kvítek na poličky a jsem ready. Jsem si totiž říkala, že půlroční příprava (intenzivní!) na Ježkovu prdel bude tak deset hodin denně, a deset hodin trávit v tom zaprděným kumbálku, z toho by mě asi za tejden jeblo! Tak v týhle luxusně přestavěný čajovně s oranžovou zdí od který se odráží zlatě slunce když mi v poledních hodinách svítí do oken, v týhle bude potěšení trávit tolik času s duchem djanga r. . Musím říct však i jinou věc. V zápalu malování, přestavování a upravování mi začalo docházet, jak je strašně běžný a pohodlný říct příteli: "vymaluj mi" "dones mi ten koberec" "namíchej barvu", zatímco slečna utírá prach nebo vysává – jako kdyby na malování nebo přestavování pokoje bylo něco co ta slečna sama nezvládne, na co se necítí, s čím si není jistá, s čím jí musí někdo pomoct. Není podstatou heterosexuality jenom vlastní nejistota a pohodlnost? S přibývající zkušeností se stavěním klece pro osmáky (200*100cm, tři dny řezání dřeva, vrtání, šroubování, ohýbání plechu), brigádou sekání dřeva v lese (dva dny sekání stromů sekerou) a malováním s přestavbou pokoje si čím dál víc připadám, že muže nepotřebuju, že nepotřebuju tu jistotu, vykoupenou neustálými neshodami, nesouhrou a večným vysvětlováním a kompromisy, že tu jistotu mám v sobě a hledám porozumění a harmonii. A že nepotřebuji ten penis, když je stejně používán většinou při neustálém vzájemném neverbálním (hm,občas i verbálním) vyjednávání, která strana si to v tuto chvíli bude užívat víc a která míň, přijde mi že jsou ty orgány postaveny tak málo kompatibilně.. jasně, řeknete si, občas je to vyjednávání fajn, "dodává to koření vztahu", a "protiklady se přitahují" a všechny ty pitomý fráze, jenže mě to vyjednávání otravuje, unavuje, a nebaví a – to je to správné slovo – děsně sere. Nikdy bych si domů nepřivedla cizího borce. Přijde mi že by můj dům opanoval, chtěl by rozhodovat o tom co bude a ne a přestože vědomě to tak nebude, na podvědomé úrovni to vždycky bude tak že já se starám a ON rozhoduje, nikdy to nebude tak že rozhoduji já a ON se stará. V nejlepším případě to kompromisy pracně ustálíme na plus mínus střední poloze, kdy rozhodují oba a furt vyjednávají... řekněme si příklad.. včera jsem nechala kolem druhé ráno kamoše v hospodě, kde spal na stole, protože nešel absolutně vzbudit (a s mou muší silou ho domů neodtáhnu). Jeho kamoši se na něj vysrali – to je normální – ale "jak jsem ho tam mohla nechat já??" Pravda, zkoukla jsem pár dílů the l world. Líbí se mi holky. Tak.....seru na vás borci! Nepotřebuju tu vaši sebejistotu, kterou vám vtloukli do hlavy vaši otcové, když vás navlékli potajmu v dílně do vašich prvních dětských minimontérek s poznámkou "každej správnej chlap umí otočit matkou na záchodě a tak to spravit" – tedy matkou jakože uvolněnou matičkou když záchod kape a ten záchod spravit, ne otočit matku na záchodě a tím ty rozepře v manželství spravit :D – i když ono je to vlastně jedno, důležitá je ta fráze
každej
SPRÁVNEJ
CHLAP
Jdu si najít holku. Nevím proč jsem tak hrozně dlouho tak hrozně zabedněná. Při úklidu jsem našla dopis, co jsem psala když mi bylo jedenáct, byl to nějaký pokus o závěť a byly tam vzkazy všem lidem, kterým jsem tehdy chtěla něco vzkázat. Byl tam vzkaz pro máti, že je piča, pro bráchu, že ho nenávidím, pro pár chovatelů koní..a úplně dole, bylo velkým tiskacím písmem napsáno : A VZKAZ PRO VŠECHNY, KDO O MĚ KDY POCHYBOVALI: JSEM LESBA. Tak nevím, jak funguje mysl člověka, když v jedenácti víš něco, co si potom pracně vytlačíš z hlavy, aby o deset let později sis to pracně zase vyšťoural na povrch. Mohla jsem si ušetřit všechny ty zoufalý pokusy s prvním, druhým, dvacátým borcem a všechny třeba v něčem fajn, ale ve skutečnosti úplně k hovnu. Mám v pokojíku čajovničku, slečny, nepůjdete nějaká na vodárničku? Teda né na vodárničku, promiňte, to je značně nechutné, ale takovou sladkou chalvičku, vychutnat, nekousat..jsem prase, jdu radši hrát..teda pro ty kvítka a pak hrát..

#$%^&*( je piča

!@#$%)^ je piča

)($*&(&& je piča

$*&^)&_ je piča

+_()*&^%$# je Píííííííííča

@#$%^&*) je zasraná pííča

@#$%^&*+ je zkurveně zaraná pojebaná debilní pííííča

@#$%^&_ je domrdaně kreténská zabedněná pííííča

_)(*^ je hajz čurák kretén pííííča

+_)(*&^%% je PÍČA

+_)(@$* JE PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍČA

#_&*%(* JE POSRANÁ PÍÍÍÍÍČA

P_*/*/* JE TOTÁLNÍ PÍČA!!

.....já jsem piča. Protože za to za všechno, jak to vlastně teď je, můžu vlastně i já.

ja jsem uplne vyndanej, rekl a kopnul do sebe absintha u baru v malém nonstopu na rohu kostela a ubytovny. Mrkl očima, nechtěně tak prozradil svůj tik a otřepal se. Fuj, to je fakt síla. tenhle svetle zelenej je ten jedinej dobrej, znas takovy ty jak chutnaj jako lekorice, to je kentus. A mels nekdy ten cervenej absinth? A voni delaj cervenej absinth? A z ceho to je kdyz je to cerveny? No to ja nevim proc je to cerveny. Dame dalsi kolo analnich historek Ne, ja nemuzu rikat nosovu analni historku. A vono to ani neni vtipny to je spis trapny. Ale elaphestejně vede. Jaka je tvoje? To ja nemuzu rikat, tady, na to je jeste moc malo hodin, (ticho)a to jeste nevis ze mam jednu ze vcerejska v zasobe. Coze?? no jo no. ? Né, to nechtej vedet, mozna pristi rok, ted je to jeste moc cerstvy.. Ale my to vsichni vime. My sme te vsichni videli. Áááááááá,hrozna vostudááááááá Moje nahé křivky před zraky více než dvaceti lidí. Ještěže jsem to neviděla a spala. Šalvěj divotvorná, šílený zážitek, tak silný, ztratit pojem o realitě úplně kompletně a barevné obrazce a vzorce a auto jako kosočtverc a tak děsně nás to sblížilo, milovat kámen a stát se jím, proniknout do něj až do nitra. Jak se to stalo? Usnout vedle sebe, já nahá on oblečen, ráno se vzbudit, pokecat si výborně / Já jsem uplně vyndaná právě se mi ten zážitek a stav vrátil, jak se snažím navodit si tu atmosféru..flashback? né,chci se zase zandat do reality. zandat se, vyndaná, dobrá slovní hříčka, být vyndanej jako buď vyndanej z reality nebo vyndanej jako když ho vyndáš, právě hotovej, uvolněnej. sakra, nechci ten stav, musím zpátky. Už nebudu zkoušet žádný rostlinný drogy, ani šalvěj ani nic. nedělá mi to dobře. / o vztazích, o ranních rychlovkách v trvalém vztahu prý deset minut a tak dál nevím neznám říkám a o tom jak mám hezkej zadek, zvláštní člověk, někteří lidi jsou divní. Maniodepresivní porucha, hm, tak už chápu, ale stejně je ten člověk takovej milej, úžasnej, pěknej, teplej, sympatickej a – asexuální. Promin, já.. (bla bla) (ticho) (nejdeme spát?). Zvláštní člověk. šla bych si s ním pokecat na pivo, strasne rada, jen tak pokecat, ale cislo si nevymenil a tak se uz nikdy neuvidime. schvalne. co uz. Jsem moc doterna? Uvahy o ruznych druzich sexu. Ze sex muze byt takovy ten nezny s dlouhym prozitkem co ani neni sex, je to spis takove nezne mazleni s orgasmy takove to vpijeni do druheho a silenstvi toho chteni se dotýkat, hladit, celým povrchem těla, co největším povrchem těla, splynout s jeho křivkami dát mu všechen požitek a všechnu rozkoš a krásu a VŠECHNO anebo takový ten sex no jako dobrý pohoníme pošukáme ještě tady trochu zašťourat a pohladit, jako dobrý, už budeš, zkusíme to zezadu, jé tohle dělej tohle je fajn, už jsi, hm" a pak takový ten bezhlavý sex bez citu bez pocitu přitažlivosti toho druhýho, bez chtění mu cokoli dát nebo nějak přivodit jemu krásný zážitek, absolutní lhostejnost, a proto možnost si to užívat fyzicky /sobecky/ do detailu /a že to bylo luxusní dělám to dobře,viď,řekni mi že to dělám dobře,dělám to strašně dobře taková smršť šíleně intenzivních...šíleně. luxusní. / tím chci říct že ... vlastně nevím co. chci tím říct že se jdu zandat, vysrat se na psaní a cvičit na kytaru. A jak právě tušíte, zítra ráno si po přečtení téhle sračky zakážu psát příspěvky vyndaná .

Co nemůžu mít, to si nakreslím.

Frýdlant čeká,
sodoma gomora
káva se do mlejnku zá-
sadně sype zezhora

Alterego k tomu dodává:

Frýdlant čeká
sodoma gomora
kdo mi dřív uká
že svýho rotora
nebo
kdo mi dřív uká
jí moji KRAKATICIra
juchůůů..to je tak neuvěřitelně debilní
do píči
přemýšlet jak se vrátí ten blonďatý a jestli a věřit a přitom pochybovat, spíš o sobě než o něm. A deprese a každý večer dvě hodinky zírání do zdi bez náznaku spánku.
Už aby se vrátil a já věděla buď tak nebo tak
tohle čekání mě zabíjí
a desátá cigareta
a leze mi to na mozek
kreslím komiksy uhlem na papír
komiksy o sexu, spermatu, orgasmu, mokrých nocích, nočních můrách, batohu, visadlu, alena a její vemena, impotenci
a leze mi to na mozek

chlapec co kulí oči když říká "zdár". jeho vlnité až kudrnaté vlasy a ulomený a znovu přilepený zub. jeho krásné svalnaté paže, lehce opálené, a tvář porostlá světlehnědým strništěm, tak eroticky škrábajícím. těch sedm stovek mě netrápí, spíš to, že jsi natolik nesmělá dát mi pusu. Člověk tak zvláštní, že nevím co o něm napsat. Uvažuji, zcela vážně, že je na čase si najít pořádnou práci, odstěhovat se, postavit se na vlastní nohy, začít žít s partnerem. Jsem blázen? Jsem blázen. Jsem šílený blázen. Poslední měsíc nemyslím na nic jiného. Všichni kamarádi mi říkají, že jsem protivná a nasraná. Jsem protivná a nasraná. A taky věčně zamyšlená a nemyslím na nic jiného. Jediná úleva je vzít kytaru do ruky, představovat si že je to fender ze sedmdesátéhoňákého, a hrát a splývat a cítit a žít ... Na kolika jsme byli rande? No, byli jsme vlastne na rande? Nebo jsou to jen přátelské schůzky s pusou na rozloučenou (občas vlivem nějakého druhu lihovin s pusou a objetím na rozloučenou). jak mám brát člověka který nehledá, prostě naše přátelství/vztah nechává tak nějak plynout a občas napíše, občas neodpoví, občas někam zajdeme? Jsem šílená! Nemůžu čekat/musím čekat/neumím čekat/chci čekat/vlastně se mi to líbí/nééé/nevím/nic nevím Nic nevím. Bojím se. A vím že on se nebojí, prostě to nechává jen tak plynout. Hádky o tom kdo je větší sráč. Hendrix? May? Vai! Satriani! Malmsteen? Petrucci? Dream Theater? No, na ty bych ani tak neplil.. Debata o tom kolik manželství se rozvádí. 90 procent hm, smutné. Úžasná drbárna celé lokální scény, koho přefiknul z kapely velký bos a koho nepřefiknul, o některých majitelích klubů co jim je šedesát a chodí s osmnáctkou Dal bych mu dělo Nevím. Chci se ho tak dotýkat a líbat a hladit a dotýkat a..místo tohotu sedím doma u compu, žeru hnusnou polífku a on je někde pracovně na chatě. Bože, musím čekat. Mám čekat? Chci čekat. Nevím, šílím. Chci se odstěhovat a žít s ním. Proč? Nevím, šílím. Šílím.

Jak se dělá trvalý vztah? Potřebovala bych nějaké instruktážní video. Přijde mi že po celé té záplavě pitomých náhradních vztahů jsem mimo, jsem špatně a před každým krokem váhám a rozmýšlím a něž někam nohu položím, desetkrát si to rozmyslím a ještě taky to, jestli ji vůbec položit a jestli zrovna sem nebo víc doprava nebo doleva nebo nevím. "Dělej co chceš" jenže já chci samé nerozumnosti a však vím jak to dopadá když dělám co chci, ráno se vzbudím a na vedle ležících očích vidím jen němou otázku "Odejdeš doufám hned nebo se ještě osprchuješ a odejdeš taky hned?" A taky se chci odstěhovat a žít..jenže to je měsíc od chvíle, co jsem toho člověka potkala poprvé, také poněkud nerozumné. Jsem prostě nerozumná. Ale je tu léto a celá ta jarní mlha se rozplynula, rozplynula tak lehce a otevřel se přede mnou nádherný výhled na panoramata věcí budoucích. Vím co chci, vidím to zcela jasně, mám ten obraz před očima a nemůžu se ho zbavit. A je to obraz malovaný krásnýma barvama, s tolerancí, životem a sdílením, a vzájemnostiplným sexem, obraz který už jsem jednou viděla, když mi bylo čtrnáct, a který se mi rozpustil jako lízátko v průtrži, mohla jsem jenom stát a dívat se, jak se rozpouští a mizí. Bude pršet? Ne, proboha, prosím, řekni mi, bude pršet? bude pršet?

blbě je mi
všude kolem samej debil
samá tma a vydírání
splést si hovna s ladnou laní

kdyby aspoň teplo v kůži
na slunci se rozplývalo
tma a déšť mi nepomůže
proč, vždyť chci jenom tak málo!

nechci kouřit
nechci chlastat
srát na ty hovna a basta!
být jen sama doma a venku s kytarou
a všechny školy, holky, borce, kamoše, akce, hospody, starosti, ................
a všechny hovna hodit za hlavu.

a sen o tom jak sedím na záchodě a pořád někdo klepe, přestane mě bavit držet kliku a tak ji pustím a nechám příštího člověka, ať mě záměrně otevře a cítí se zahanbeně. Příští člověk záchod otevře, ale místo toho aby se cítil zahanbeně, nechá jej otevřený a odejde. Nevím, jestli se mám zvednout a zavřít si, ale pak nechám otevřeno, tvářím se pohodově, vesele domočím a utřu se a nechám celou tu frontu, celý ten zástup lidí, aby se díval a cítil se zahanbeně on. A já se cítím suverénně, neboť cítím že nemám potřebu to skrývat, že nemám co skrývat..

Ok, přiznám to, jsem lesba. A pořád nechápu, proč se mi zdá o progresivnějazzovém bubeníkovi, když chci žít se ženou. Líbí se mi ženy, chci žít se ženou, chci s ní mít společnou budoucnost,domácnost,život,vztah... a přesto mne vzrusuji muzi,sex s muzi,zamiluju se uplne silene do muze,uplne v pohode, uplne bezhlave, a taky uplne bez nadeje ze by to mohl byt dlouhodoby vztah. Mela bych si zacit hledat ženu. Anebo nevím.
co je to vlastne sexuální orientace? Je to škála rozdelena dichotomicky na pohlavi? Na jednom polu muz, na druhem zena a kazdy z lidi se nachazi nekde na te skale, bliz k jednomu nebo druhemu a nekteri uprostred? ne, zcela nesouhlasím. Sexuální orientace není škála založená na pohlaví, ale na psychických a fyzických vlastnostech. Komu se líbí potetované namakané paže, věcné racionální chování a způsob mluvy a vůdcovství ve vztahu, je zcela jistě přitahován k mužům tohoto typu, komu se líbí rovnocenný vztah, emocionalita, hovory o pocitech a křehčí, menší kontura těla, je zcela jasně přitahován k ženám tohoto typu. Co tím chci říct? – Co když člověk ony vlastnosti najde u některých jedinců nezávisle na pohlaví? vynechme klasické debilní tři kategorie, a řekněme si, je pohlaví vlastně důležité? Nejsou důležitější ty vlastnosti, které nás na lidech přitahují, a které v rámci dichotomického pojetí světa jsou pokaždé zařazeny jako mužské či ženské vlastnosti? Kecám sračky.Teď jsem si pravě vyvrátila ten předpoklad že chci žít se ženou. Budu tu teorii muset ještě nějak promyslet..

*

A v hlavě mi rudě svítí a bliká otázka "JSEM HOMOSEXUÁL?" a nenechá a nenechá se nechat se zahnat ....

hm.. jak začít
byla jednou jedna koupelna,
ne,takhle by to nešlo
byl jednou jeden chlapec v klobouku, s dlouhými vlasy schovanými pod jeho okraji a ten chlapec se první večer tak strašně ožral, že ho ostatní z kapely nepoznávali a dělal brajgl a vyřvával do mikrofonu a pujčil mi svou basu a společně jsme vytvářeli úžasnou kakofonní splynulou změť pazvuků a symfonií..a rytmických variací. Takovému easygoin´ člověk rád ve čtyři ráno podrží vlasy a nasměruje ho (velice) vratce a (velice) klikatě do pokoje. Má pěkné oči, takové opilé a matné a tmavě hnědé a nádhernou hruď když chodí po trávě v rozepnuté světle vybledle zelené džínové košili a mezi kraji vykukuje lehce chlupatá, lehce vypracovaná lehce opálená hruď a pěkné sametové nechlupaté bříško. O dvě noci později je pozdě, nechci sedět u ohně a dávat do pohybu ty věci,ale nemůžu si pomoct, prostě tam jen tak sedím a v každém pohybu plamenů vidím, co se stane, nevím proč, nevím jak, když se na něj podívám, pohled neopětuje, a možná nechci, ale stejně musím, při pohledu do ohně navázat ten záměr a nechat jej, ať se se sám stane realitou....a odcházíme od ohně a je kolem třetí ráno a množství alkoholu a píva a balených javanů a tulamorky a krvesaj a všechno a jdeme do místnosti už ne hrát, ale jen tak zkouknout záznam dreamů, protože progres při svítání je největší dekadence a on jen tak přijde, hodí mi klobouk a beze slova si mě odtáhne tancovat ploužák na Erotomanii, a při pohybech pánví, zcela neploužákovitých (a záklon, při kterém mě samozřejmě neudržel a při pádu jsem si vyškubala půl tuny vlasů) řekne něco jako "to se necháš při tanci vždycky od partnera vést? oni kluci mají taky občas rádi ženy, které vedou" a řekne to tak jasně, ploužák se zrychlí a zcela zprogresivní a náš první polibek je jako vrzání těžké kovové brány do pekel při otevírání... zmizí. možná šel jenom vypustit trošku stráveného píva, možná se ještě chtěl bránit a utéct.. nemohla jsem jinak, vyšla jsem ven a vrazila do něj ve dveřích.řekli jsme si jednu větu a začali se líbat, dýchal tak hlasitě a hluboce, krásná vůně šíje.
Cigaretka na dva ťahy, krásná smutnější než večer... Týdy dýdy dýdy dýdy Dýdy dýdy Dýdy dýdy Týdy dýdy dýdy dýdy Dýdy dýdy Dýdy dýdy Dolinááááááááááááááááá Dolinááááááááááááááááááááááááá Dolináááááááááááááááááááááááááá
Je to prokletí nebo dar? Je to prokletí.
neřekli jsme ani slovo, prostě jsme popošli do dveří vedle, souběžně, jako jeden člověk, jedna myšlenka. Tahal úžasně za vlasy když líbal, tak eroticky, tak lehce sadisticky.
Je to prokletí nebo dar? Je to prokletí.
židle a kondom a nepovedený pokus o peternorthposition (skoro) a zezadu a zepředu a teď jsem úplně v tvé moci, můžeš si se mnou dělat co chceš a vleže a bože, mám odřená kolena a záda a všechno
Je to prokletí nebo dar? Je to prokletí.
princezna Smích – "hovno" – zoufalý, přitom tak vstřícný smích, teplo těla a kreslení v potu toho druhého.. květiny kurzy jako druhá dobrá voda,co se tam děje,to je šílené,to je šílené,úplně šílené
Je to prokletí nebo dar? Je to prokletí!
A teď co se mi zdálo, když jsem o hodinu později usínala sama ve své posteli, zoufalá jeho odmítnutím jít spát ke mě a zoufalá z pohledu jak mizí ve svých dveřích, zoufalá z pohledu jak mizí navždy /Úplněk ve štíru..taková neskutečně mocná a kouzelná noc/ Jak mizí navždy z mého dosahu, z mého vlivu, z toho co jsem na tu noc připravila ať se musí stát... Jsem v baru hluboko pod zemí. nevím proč tam jdu a za kým, sednu si ke stolu naproti nějaké slečně a začneme hovor o zcela nesmyslných věcech, zbytečných, bar hluboko pod zemí je dlouhý a úzký a právě tam probíhá módní řehlídka zcela extravagantních modelů, převážně plavek..přichomýtne se ke mě borec v červeno černých trojůhelníkovitých dámských plavkách a já vím že tam jsem přišla za ním, musím chvíli počkat, jdeme dolů, hlouběji do nějaké místnosti s poličkou a jinak ničím a dál nevím co se dějě, nemám potuchy, nemám tušení co se se mnou dělo, nemám představu o tom co tu noc moje tělo dělalo, budím se ráno ve své posteli se zcela prázdou hlavou, oknem jako kráva a bojím se, zoufale se bojím vrátit se zpět do toho baru pro svoje oblečení. Oblečení leží naházeno v poličce spolu s jiinými věcmi, jejichž přítomnost mě pomalu odhaluje co se asi mohlo dít, i když konkrétní vzpomínky už nevyvstanou.. v poličče leží černý satanistický plášť na obřady, dvojice použitých kondomů a v tu chvíli mi vyvstává v hlavě obrázek ženského oka, vykukujícího zpod kapuce statanictického pláště s dlouhou, tajemnou černou oční linkou nad horníma řasama zasahující přes vnější koutek tak daleko, tvořící takové mandlovité, čarodějné oko. Vyvstává mi obrázek spousty lidí, kteří u toho byly včera přítomni, všichni v černých dlouhých pláštích s kapucí, a já nevím který z nich mě zprznil a proč,jaký byl jeho záměr a bojím se, zoufale se bojím, že přes všechnu ochranu se stal ďábelský zázrak a v mém lůně vyrůstá ďábel, kterého tam zaseli při tom kakofonním dekadentním zvráceném a pitoreskně pokrouceném obřadu
Je to prokletí nebo dar? JE TO PROKLETÍ.

Chtěla jsem se ještě zmínit o úžasném rusákovi, který hrál líp než lektor a s kterým jsem strávila pěkný večer a přátelsky jsme se za svítání rozloučili, poděkovali si za pěkný prokecaný večer a noc a šli spát každý do své postele, ale o tom až později..toto přátelství na rozdíl od toho prapodivného zážitku s nádherným ospalým slovákem bude pokračovat. Jdu cvičit patnáct hodin denně! Jupíííííííí!!:D:D A slovák voní jako P.H. a svým mlčením tak připomíná toho se znamením ještěra a rusák mluví jako básník...tolik lidí mi někoho připomíná a v tolika lidech můžu najít tolik vlastností, díky kterým je možno je milovat.... / Telenovela na pokračování..jednou to vydám jako dallas a budou to číst duchny nad hrobem a snít o tolika mužích/

Sakra!
Květiny čáry. No to jsem se teda zase někam zapletla...

Co dělat, když doteď přemýšlím o těch čtyřech pivech a o rozhovoru, který jsme u nich měli.
Trpaslík s uhravčivýma očima. A velice zajímavé hovory.
Dá se rytmus vnímat jinak? Druhý vatikánský koncil a názory na homosexuály. masáž lávovými kameny. Peter gabriel. Je náboženství formou společenské kontroly,nebo má i nějaký význam pro individuum? Tom Waits. Japonký film o kvetech tresne. Poutave vypraveni a utajena hloubka. Vtipky cestou domu. A tak tu teď sedím, požírám smetanovou pizzu s připáleným pórkem a snažím se myšlenky odehnat někam pryč. Pryč od těch krásných emomelodií na zářivě tmavěmodrou godinku, pryč od té naděje, že tu intelektuální smršť zase jednou zopakujeme.

kytarista bez drevenych koralku na krku

ano, myslim ze spravny vztah by mel prezit vsechny bouře a nájezdy vpijicich se oci, cerne oramovanych, vecne priopilych, tak rozvernych a hravych, s jiskrickami a certiky.
úvahy o tom, jaký to je být s někým fakt dlouho.."to si na toho člověka tak zvykneš " * Jsi strasne peknej * Mas desne pekny oci kdyz sukas * Zrcadla na boku pokoje. * Chci aby se ti to libilo * Jablon v parku, vonici, lahev vyborneho bileho vina, zima, studeny vitr na zada. Romanticke debaty o ElektroHarmonix. Rozpravy o Parizi. * A ta atmosfera..bylo to tak krasny, ze jsem se skoro rozbrecel * Pocinajici pleska, maly pero, kozy vetsi nez mam ja, whatever * Mela bych mlcet,placam kraviny./Ale proc,vzdyt ja vim,ze mi padaji vlasy,tady, * Krasny oci. Kdo ma zapomenout na Frydlant, kdyz se mu zazitky porad vraci? Naherny, duhovy, vpijici se oci. Znamenko ve tvaru mince, na lopatce. Zarive modry fenderstrat. pokoj plny kosmetiky po na par dni zmizele pritelkyni. utrzene drzatko v koupelne. voda vsude. zachvaty smichu pri sexu. Chce se mi brecet.
A kdyz uz,tak to tu vybleju vsecko. Kdyz mi pavouk,kdysi,na prvnim rande rikal,ze bral vysoky davky morfinu proti bolesti,verila jsem mu. Jak vetsi bylo me prekvapeni, kdyz zacal pred par dny spontanne mluvit a mezi reci rekl neco o tom, ze metadon je substitucni latkou heroinu, kdyz se neprimo priznal ze jeho historky o morfiu jsou nesmysl, ze jeho problem tkvi nekde uplne jinde. Vis co? Neverim mu. Neverim mu uz ani slovo. Pseudouprimna debata, nemuzu byt uprimna k nekomu, koho jazde druhe slovo zrani a porad zvani o tom,jak se nechce spalit,jak nechce padnout na prdel. Pseudodebata o nevere,sexualnich uchylkach, o tom ze si nedokaze drzet odstup, o analnim sexu, o tom kdo se v mych predchozich vztazich rozchazel jako prvni,o bordelech,zase zpatky oklikou k nevere.Mam chut mu rict, kdyz rika nebudeme si lhat, takhle na zacatku vztahu, mam chut mu rict o krasnem sobotnim podveceru a duhovych vpijicich se ocich. Mam chut mu na ty jeho kecy o tom, jak si muzi vybiraji rozdilne zeny jako manzelky a jako milenky,mam chut mu na ty sovinisticky kydy rict neco zasrane ostryho.Misto toho jen lezim a tvarim se ze spim. Proc je to tak velky rozdil, rozdil mezi morfiem proti bolesti a poulicnim heroinem? Rozdil mezi obeti lekarskych zakroku a hnusnou neschopnou fetkou. Nemam pro to pochopeni a nebudu drzet troskofetky nad vodou. Ruce pryc a zacpat si usi. Jak krehka je duvera.

Jsi troska jsi troska jsi troska
a úplně vodepsaná
s tím heroinem sis to teď posral
jsem na mrtě znechucená

Jsi troska jsi troska jsi troska
a jinej už neumíš bejt
cos chtěl to jsi ode mě dostal
teď se mi z toho chce blejt
...

Asi asi
jsem nadržená to víš
asi asi
asi asi
ošukám tě když spíš
asi asi
jsem lištička můžu tě hřát
jsem mušlička můžeš mě žrát
jsem kachnička můžeš si hrát anebo mě šukáát
řekni honem "jó chci"
asi asi
strč mi ho tam už zas
asi asi
asi asi
pořádně, nadoraz
asi asi
jsem štěrbinka můžeš se bát
jsem pipinka můžeš mě sát
jsem pusinka můžeš mě lízat anebo hned šukáát
řekni honem "jó chci"

Pavouk je desne fajn.

prave se mi po trictvrte roce ozval kytarista s drevenymi koralky na krku a chce se mnou jit dneska vecer nekam popit vinko. No to by me zajimalo, proc si nekdo na cloveka po tak dlouhe dobe vzpomene.. ze by se s nim rozesla pritelkyne a nemel si s kym neverbalne popovidat? Hm, uz jen ze zvedavosti tam mozna zajdu. Uz jen z toho, ze me zajima, jestli pohled na nej po tak dlouhe dobe vyvola nejakou reakci, jestli se zase vratim do tech depresi a hromad sracek, nebo jestli to bude lhostejny pohled, jako na ciziho. Lhostejne oci. Jestli k nemu jeste neco citim. Kurva, proc musim kazdy vztah podrobovat takovymhle zkouskam. Mozna by mi pak nejaky vydrzel dyl nez rok, kdybych si zacpala usi, zavrela oci, do nosu nacpala nějakou voňavou vatu (necítit tak ten vyzývavý pot některých lidí!) a s nikým se nestýkala, nikomu se nedívala do očí. Možná by to ale bylo pošetilé, trvat neochvějně na svém slovu, a jednat tak proti svému tělu, proti svojí vůli, proti svojí oblouzněné mysli. Správný vztah má vydržet všechny překážky a zkoušky, které mu přijdou do cesty. Nebo ne?

Romanticky vecer u pavouka, film o krvi a rvackach, dramaticka hudba za ktere jsme se libali, nejprve opatrne a nezne, pak vasnive a hluboce, pak zoufale a chtive a pak zase nezne a prejicne. Tak uzasne hebka kuze a vlasy jako provazky hedvabi, kericek bradky, tak jemny, rozechvivajici vibrujici konecky smyslu v celem tele.
Anebo to jeste neudelame?
Poradna prskavka. Uzasna. Vlasy po ramena, tak hebke, s nimiz vypada v pritmi svicek jako pekna, stihla, trochu plocha slecna. Opatrnost. Mám se vyndat? A nohu za rameno. Hluboko. Nezne.
Proc se ve me vsechno bouri
vasen v kouri javanese
tam a zpatky morskou bouri
byt vprostred něhy v rybě
Marimby v pernikove chaloupce, vibrujici xylofony, zvuk ovladajici telo. Jsi kouzelna. Jeho zaklonena hlava, s odevzdanym, hlubokym usmevem, zavrene oci, vychutnavajici kazdy dotek, kazdy zachvev spicek prstu na jeho obnazene hrudi. Znamenka rozseta po klicni kosti jako souhvezdi.

Jak s tim vsim souvisi kondomy Long Action s benzocainem? Pavouk je pry shrabl nekde v samoobsluze mezi rohliky a syr a v tom romantickem pritmi se nekde mezi rukou, suplikem a zubatym ctvereckem stala chyba. I kdyz ten zazitek spolecneho zjisteni, ze neco je spatne, premitani o tom, co, az po objeveni napisu LONG ACTION ... ten zazitek je neprekonatelny. Zachvaty smichu a vidim pavouka poprve se smat, ne jen tak potutelne se usmivat, ale smat se, smat se sami sobe a nasi zoufale blbosti. Smat se tomu, jak se vsichni snazi, aby to bylo poprve uzasne, a my to klidne posereme znecitlivujicimi kondomy, no a co, uzasne je to kondomy nekondomy jen tak, pro tu intimitu, pro ten pohled

co se do tohoto prispevku neveslo? Mozna uvitam v posteli nekoho otevrenejsiho, ale co naplat, mozna casem pribude duvera, komunikace... nebo to tak nebyva? Jak dlouho jste spolu? Dva roky? To je hovno. Dva roky jsou HOVNO? Nedokazu si predstavit, jaky to je, byt s nekym deset let. Deset let! Beru vsechno tak jinak, beru dnesni noc jako by mela byt to posledni co si spolu uzivame, beru to jako kdyby jsme si meli za jednu noc splnit vsechna prani, protoze potom uz k tomu treba nebude prilezitost.... A on to bere jakobychom meli celou vecnost na zkoumani sebe navzajem, jakoby dnesni noc byla jenom epizodou ze sahodlouheho serialu o dvaceti seriich... a co by se delo cely ten zbytek dilu, kdyby se vsechno zrychlene vmestnalo do jedne pulhodinkove epizody? Vzrušuje mě to. To vedomi, ze mame kazdou noc na pokracovani a rozvijeni, na odhalovani, ze mame kazdou noc na ta tajemnśtvi a vzrusene rozhovory ve dvou o cim dal intimnejsich vecech, ze muzeme rozvijet a prohlubovat a zapletat a odhalovat tu uzasnou pohadku o xylofonech za poodhrnutymi zavesy. Děsí mě to. Budit se kazde rano vedle stejneho cloveka. Nezmizi ty uzasne vibrujici xylofony? Nebudem pak už jen bez hnutí ležet, mrtví, oba jazyk v ústech toho druhého? Vychladle, nic nerikajici pohledy rano u snidane, mechanicky rutinni sex jen na uvolneni přepětí... Každý poryv větru zvíří uprostřed pole záplavu roztrhaných hadrů na kůlu a vrány popoletí o kousek dál.. po pár letech je vlající cáry přestanou děsit a z kůlu si udělají bidýlko.

řvu při náhodné návštěvě stránek Ježkovy prdele po zjištění že se vyhlašuje druhé kolo přijmacích zkoušek a berou jednu kytarku. Kůrva, dva tydny a valim na prijimacky, vzdyt nic neumim! Rusim kalby, rusim posezeni s prateli, rusim vsechny lakave konciky.. budu hrat az se ze me bude kourit.A Fastumgel se stane opet mym nejlepsim kamaradem.

Zapletená. Zmatená. Zničená. Zaslepená. Zoufalá. Zkurvená. Zapletená do pavoučích sítí, zapletená zoufale, zapletená beznadějně. Venku svítí slunce a vaje teplý větřík a já chodím s čepicí naraženou hluboko do očí, abych neviděla a z větříku mám záchvaty zimnice, jenom si lenout do postele přetáhnout peřinu přes hlavu a nad ničím nepřemýšlet, spát, spát navěky. celý víkend před tím utíkám, celý víkend ve společnosti nejrozličnějších kamarádů, co hodně žvaní a co mi nedovolí ani na chvíli povolit a začít na to myslet, dvě hodiny spánku a hurá někam ven s někým jiným, spát nemůžu všechny sny jsou jako noční můry, ze kterých se budím zpocená, zborcená a zoufalá, s kruhy pod očima, nevyspalejší než před tím. Jeden dotek našich prstů, když mi podával startovařky  a celý svět se obrátí vzhůru nohama. Jeden polibek na tvář, nesmělý. Jak se asi má můj papoušek, i ten zůstal u přítelkyně.  *** Otec se uchlastal a nechal mě prostě tady, s těma svýma genama *** že se mám dobře? Jak to můžeš vědět?? *** metadonová léčba, pro kterou se sám rozhodl. Zkurvenej život *** týden, zasranej týden a je to všechno pryč?? Týden, dvě setkání, jeden fesťák a ticho po pěšině. Co dělá, pracuje, lítá po venku v opojení z volnosti nebo sedí na záchodě s morfiem v ruce a všechno zpátky, omdlívání, zabíjení, chlast zoufalství, chlast, umírání, chlast, nezájem nezájem nezájem

Nikdy se nedozvím. Telefon hlásí rozpačitým tónem omluvu a radí zkusit to prosím později. Později už není čas, jdu se zahrabat do peřin a tvářit se že nežiju aspoň jeden den si hrát na mrtvolu bez myšlenek bez citů a bez bolesti

Omluvit se Vodnáři. jakobych se měla za co omlouvat.  jakoby jedna páteční noc bylo něco, za co je třeba se omlouvat. Promiň. Já se taky omlouvám. zapomeneme na to. zapomeneme. Jako by se na to dalo někdy zapomnet.

A hluboké sms rozhovory s pavoukem. Zprávy, u jejichž cteni dostavam zachvaty třesu a po celém tele ledový a kyselý pot. nektere hovory o touze, strachu a smrti bych si mohla pro příště odpustit, byla bych na tom teď asi líp. prostě se místo naslouchání žoviálně a strojeně zasmát a začít tlachat o počasí a sračkách a sračkách. Nevím, jak se bavit s člověkem, který napůl umírá a napůl žije. Nevím jak se bavit s člověkem, který sám neví, jestli je schopen se přestat ničit a začít žít. Nevím jesti se můžu s takovým člověkem vůbec bavit. Bojím se toho. nechci se nechat vtáhnout do sraček a sraček a sraček a SRAČEK.. ale s obvyklou kupou lidí okolo s mejkapem a v maskách po tom nepředstavitelně toužím, s kupou neupřímných činoherních postaviček,lidí co sedí tak, jak SE má sedět, vykládají si o tom o čem SE obvykle vykládá a dělají to co SE většinou dělá a šukají podle norem EU třicet vsunů za minutu.. a proč! Bojím se. A zbytky zodpovednosti mi napovidaji,abych te netahal do sveho zkurveneho zivota. Asi jsem jeste priopilej. Tak promin. Anebo nepromijej...

A rande s nádhernou speciální, její krásné, lehce v koutcích černě orámované oči a rozpačitý smích, když jsme si neměly o čem povídat a jen tak nesměle se seznamovaly..tlachání kravin a rozkošný, sexy ostravský přízvuk. "Nastav pacinu.." Snad je jí dobře. Smrt mě poslední dobou provází až moc často a nenechá na sebe zapomenout.Chci žít! V hruškovém sadu, s dvěma krásnými oblými jablíčky, tak hebkými, k nakousnutí. V hruškovém sadu je krásně, ale tuhle úžasnou, dětskou lásku jsem si asi mohla vybrat dřív.V sadu je nádherně, svítí slunce, vlaje jemný větřík, pohoda bez přemýšlení, ale bojím se že mi tam bude něco chybět, že mi tam bude chybět ta zoufalost, že mi tam bude chybět ta hluboká intimita plynoucí z upřímnosti..a osudových depresí. Slunce nebo sračky? Možná pavouk není ten, kdo má vážně problém s tím přestat se ničit a začít žít...

Proč se ve mě všechnou bouří
vášeň v kouři vyvanulém
peklem a zpět mořskou bouří
být vprostřed ticha ve vodnáři
v moři ryby přece páří
pro svůj klid a ticho, snáři
být den celý ve vodnáři
zítra smutek všechno zmaří
slunce, moře, úsměv v tváři

x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x

Dast a Crashrouds. Grundz nebo popik?
kuze prsty dotyky
elektrizujici energeticke vibratory
kuze prsty dotyky neha a chtic
Udelej se.
udelej se.
Rozsypané korálky po posteli,jako perly.

  *

Tak jsem dneska byla v hruškovém sadu, poprvé. Stále cítím Hugo Boss na svém zápěstí... V sadu je pěkně.

 *

nedopalky balených cigár v zašlém,týden nevyneseném popelníku.
pár hudebních nástrojů poházených po místnosti,bez jakéhokoli řádu a smyslu.
dva balíčky popcornu na ušmudlaném,léta nemytém stole,leták k objedávkám pizzy do domu,s umaštěnými otisky prstů.
Umouněný,sežmoulaný cár papíru s pár sloupečky veršů,dvě trsátka pohozené v prachu pod stolem.
dvě role velkých lékařských obinadel zakopané k rohu postele.smetáček a lopatka, opřené v rohu místnosti,ještě zabalené,s cenovkou,nikdy nepoužité.
Polorozpadajíci se dveře a jediné okno s poházenými a zlámanými žaluziemi.
Stůl,počítač a pracovní židle...a na ní její obyvatel s ještě stále mokrými, pomalu schnoucími vlasy,aristokratickým nosem,věčně neposednou bradkou a lehce patrnými kruhy pod očima. Nevím proč o něm vlastně píšu,proč ztrácím čas přemýšlením o něm.Řekněme že ten výjev byl tak neskutečně hluboký.Neopovažujme se ani náznakem odkrýt to,na co se neodvážím ani pomyslet,co mi můj pud sebezáchovy striktně zakazuje a co je přes to přese všechno tak neskutečně lákavé a přitažlivé.......

nádherný kytarista s mahagonově hnědým sgčkem.slehla se po něm zem?I když nacházíme tolik společného k hovoru,stále se neozývá,stále mlčí.Metalista s kozí bradkou.Blonďák se stratem bílým jako sníh.Prazvláštní chlapec z bubnování,krásný jako obloha,s úsměvem jako slunce,s korálky na krku,který slyší trioly i tam kde nejsou.blonďatý rak s oblibou v masochismu.julie.pavouk.hodím si korunou nebo......nebo tu budu prostě jen dál sedět,s kytarou na klíně a čekat na léto.čekat na chvíli kdy vyběhnu z domu v krátkých šortkách a minitílku a budu konečně vědět co chci,kam jdu,proč a jak dlouhá a krásná ta cesta bude.

Převážně nevážně
především odvážně
mužně i nemužně
možná chci nemožné

bez studu bez strachu
v rozšafném rozmachu
na nočním noketu
nač hanit nahotu?

Při prvním proktotu
proč trestat sprostotu?

Obdobi spousty zmen a spousty ocekavani.. a vysledek.. jedna velka samota. Uz treti den poslouchat vrzani behaciho kolecka cincil spicich spokojene na jedne velke hromade.. a tak hrozne jim zavidet.. Vsechny stare lasky se jako stiny vraceji a pripominaji a drasaji a ja citim ze to vsechno vubec neskoncilo, pretrvavaji jako mury, jako prizraky mi neustale strasi v hlave. Telefonat s nadhernou kozorozkou , kdyz jsem nahodou po sedmi letech nasla pri uklidu jeji telefonni cislo na utrzku papiru, dole ve skrini, ztracene, zapomenute. Jen tak bezhlave zvednout telefon a zkusit ho vytocit, po poslednim precislovani stejne nemuze fungovat..cislo ma nejak malo cislic,zkusit pridat na zacatek nahodne dvojcisli..a najednou slysim jeji hlas jak rika svym uzasnym,mekkym prizvukem uplne jine jmeno.I prejmenovat se nechala, kvuli chlapci?! Ctvrt hodinka telefonatu a ona mluvi a ja blekotam jenom same nesmysly,slova naskladana za sebe beze smyslu,jsem z toho hlasu jako v tranzu,vubec nevim co ji mam rict, tak dlouho jsme se nevidely, takovych veci se prihodilo,takovych veci vstoupilo mezi nas dve a najednou jsme si po telefonu porad tak strasne blizky a zaroven tak desne cizi. A uzasny vecer s Elisem, plny hloupych narazek a krasnych pohledu a zoufale,tak zoufale snahy o dodrzeni fyzickeho odstupu,mluvila bych s nim vzdycky tak blizko,az by se malem dotykaly nase nosy navzajem,tak abych citila jeho dech a teplo a vuni,ale to on neuveritelne nechape.Muj prvni kluk se ozval,ze se prave odstehoval od rodicu a zve me na veceri,nevideli jsme se asi osm let. A sobotni noc stravena u blondateho kytaristy, ktery je sice fajn, ale jeho socialni a vztahova inteligence se rovna nule nebo mozna jeste min.Noc stravena v spolecne posteli, avsak kdyz se s vami po mnoha fernetech,zelenych a pive toci svet, nezajima vas nic jineho,nez ho rychle zastavit a zaspat tu hruzu-nebo jit zvracet a pak ji zaspat.. a s jeho brutalni ranni erekci v zadech (ano,tohle bude mezigalakticka vesmirna lod).Smutny.Cela tahle existence je smutna.

Vesla jsem do zahrady, otevrela branu uzasne, pestrobarevne zahrady plne nejrozmanitejsich druhu ovoce a chodim od stromu ke stromu a prohlizim si ty uzasne, vonave a stavnate plody..chodim od stromu ke stromu a jeden druh je malo barevny, dalsi vypada malo stavnate, dalsi je prilis maly na to,aby mel nejakou chut, dalsi moc nevoni,tak nestoji za to ho ochutnavat, neco se vali na zemi,ale urcite vsechno nahnile,nema smysl se zohybat, a tak porad chodim, od stromu ke stromu, rozhlizim se vsude okolo, prohlizim kazde jablicko, a kazde ma aspon jednu skaredou tecku od kroupy, jeden povadly listecek nebo vypada krasne, ale uz na pohled priserne kysele. A cas od casu projdu kolem toho vysokyho stromu uprostred a rikam si:"ty jablicka uplne nahore takhle z dalky vypadaji uplne dokonale-zadny tecky od krup,zadny nahnily casti,zadny oschly listecky,jsou takhle z dalky uplne dokonaly,nalesteny,sladky,velky,presne takovy chci." premerim vysku, hladkost kmene a nedostupnost zebriku, smutne sklonim hlavu a chodim po okolnich stromech,jestli na nich nenajdu nejake podobne.A kdyz uz ochutnam, vzdycky by mohlo byvalo byt o neco peknejsi,sladsi,stavnatejsi nebo cervenejsi.A taky vlastne nevim,jestli chci ochutnat ty jabka anebo hrusky. A hrusky v tom sadu vubec nemuzu najit.

.. make a wish beneath the mourning star

the night has gone. The ghoul has come. The debauchery has begun. The riot. The love

hodně a furt jim
chlapy nebalim
a když na chvíli vyjdu ven
hned se zas učim

Jóó, furt se jen šrotim
furt se jen šrotim
sedim doma na prdeli
a nic neumim
mám z toho deprese
máti třese se
že bude mít doma uklízečku nesnese
...

ale pěkný dlouhovlasý majitel je stále pěkným dlouhovlasým majitelem, a dlouhoprskavkovým. čert vem školu...